DR PETER CHARLES REMONDINO - NEJVĚTŠÍ KŘIŽÁK ZA UNIVERZÁLNÍ OBŘÍZKU

16.01.2017 03:50

autor: Robert Darby PhD

je nezávislým vědcem a spisovatelem na volné noze, který žije v Canbeře v Austrálii, který se zabývá zdravotními, historickými a etickými aspekty jak mužské, tak ženské obřízky, kterou považuje za primární v oblasti lidských práv a sociální spravedlnosti.

Fobie z předkožky dosahuje nových výšin výmluvnosti

Dr Peter Charles Remondino (1846 - 1926)

Nejhorlivějším křižákem pro univerzální mužskou obřízku byl Dr Peter Charles Remondino. Byl to v Itálii narozený protestant, jehož rodina se přestěhovala do USA, když mu bylo 8 let. V USA vystudoval medicinu a proslavil se jako plodný autor lékařských publikací. Byl prezidentem zdravotního výboru v San Diegu a viceprezidentem Kalifornské státní lékařské stolečnosti. Nebyl to vůbec žádný šarlatán ale byl vysoce respektovaným tradičním lékařem. Jeho první napadení předkožky bylo v dokumentu, který předložil na jednání Jižní Kalifornské Lékařské Společnosti v roce 1889 a který měl název: "Obhajoba obřízky, nebezpečí, která plynou z předkožky." Ten dokument byl pouze předehrou k působivému vyjmenování morálních a fyzických škod, které způsobuje předkožka což vydal o dva roky později ve svém velkém díle: "HISTORIE OBŘÍZKY; od nejstarších dob až do současnosti; morální a fyzické důvody k jejímu provádění." Jak poznamenal Dr Leonard Glick, kulturní antropolog s lékařským diplomem ve své knize: "Obřízka od starověké Judei až po moderní Ameriku," tak se jednalo o "nesourodý paskvil, psaný v nabubřelém stylu, plný polemiky, nadsázek a nezdokumentovaných nároků" - žel, ta knika Dr Remondina byla v USA velmi vlivná.

Masturbace

Obsah a nabubřelý styl je už vidět v názvech jednotlivých kapitol: "Předkožka jako nezákonná a její vliv na žalud", "Je překožka přirozeným fyziologickým přívěskem?" " Reflexní neuroza a předkožka" "Generální systémová onemocnění vyvolaná předkožkou." Jak se dalo očekávat, tak největší vliv měla viktoriánská hrůza z masturbace. Dr Remondino byl mužem své doby, když tvrdil, že ta předkožka byla nejčastějším viníkem onanie, stejně tak, jako když dnešní obhájci obřízky tvrdí, že ta předkožka je hlavním rizikovým faktorem strašáku dnešní doby - HIV/AIDS. V té knize Dr Remondino citoval názor Dr Bernheima, chirurga židovské obce v Paříži, že ta "obřízka vede k eliminaci reflexního podráždění." Také citoval Dr Vaniera, který tvrdil: "je-li ta předkožka volná, tak způsobuje reflexní podráždění u chlapce svými pohyby po žaludu. Je-li však příliš těsná..tak utiskuje žalud a tak způsobuje reflexní podráždění tlakem na ten orgán." Tu se nedalo uniknout a toho Dr Remondino využil:

"V obou případech je vina na té předkožce jako na hlavní příčině masturbace.....u chlapců, které k tomu ještě neponouká přítomnost spermatické tekutiny, je přítomnost předkožky spouštěčem toho nutkání. Obřezaní chlapci...mohou též dospět k praktikování onanismu, ale obecně je toto praktikování velmi vzácné u synů obřezaných ras, poněvadž jejich penisy jsou méně dráždivé; ani v kojeneckém věku nejsou tak náchylní k priapismu při spánku, jako chlapci, kteří jsou neobřezaní."

Také tvrdil, že neobřezaní mají méně mokrých snů, což byl názor, který převzal od jenoho ze svých hlavních zdrojů Dr Francoise - Clauda Lallemanda. Dr Remoondino tvrdil, že původ rituální obřízky spočívá "v touze starých židovských zákonodárců v primárnímu zabránění modlářské svévole praktikované u jejich frivolních sousedů na Středním východě a to konkrétně od masturbace a ta obřízka měla ještě k tomu podporovat zvýšené plození." S odkazem na příběh o obřízce Abraháma a původní neplodnosti Sáry, napsal: "Zde máme opatření pro prevenci onanie a též opatření proti mužské impotenci; předkožka má v tomto zhoubný vliv." To zopakoval v dnešní době Dr Gerald N Weiss a po něm to převzal profesor Brian Morris. (který je nevětším křižákem za univerzální obřízku v dnešní době. Redakce PNVT)

Syfilis

Druhou velkou výhodou obřízky bylo dle Dr Remondina to, že zaručovala ochranu před AIDSem viktoriánské éry, před sifylitidou. Zde vycházel Dr Remondino ze závěrů Jonathana Hutchinsona, z jeho zkoumání židovských a křesťanských pacientů nakažených pohlavními chorobami v Londýně a tvrdil: "že židé jsou chráněni proti syfilitické infekci ochranným vlivem obřízky." a citoval spis Dr Hutchinsona z roku 1855 jako důkaz "o nižší náchylnosti k nákaze u obřezaných mužů" ještě předtím než byly ty důkazy vědecky posouzeny. Ve skutečnosti bylo jediným vysvětlením, že se Dr Remondino příliš neohlížel na data a byl příliš rychlý k podávání vysvětlení: "nepřítomnost předkožky změní charakter pleti žaludu tím, že ten je trvale odkrytý". To tvrdil už Dr Hutchinson. Ale Dr Remondino se v tomto odchýlil od původního článku Dr Hutchinsona, když tvrdil, že ta ochrana před infekcí není způsobena pouze změnami na žaludu, co jí omezuje, aby vstoupila do těla, ale že je to i tkání samotné předkožky. Tvrdil, že "primární vředy se nacházejí na vřnitřní straně předkožky, zejména v oblasti uzdičky." Průniku bacilu je tak nápomocen topografický stav....jeho absorbce je zvláště usnadněna tenkostí sliznice, jakož i aktivním oběhem, teplem a vlhkostí.

Proto "jakákoliv chránící mechanická podpora zvýší imunitu jednotlivce tím, že je žalud trvale odkrytý." Dr Remondino neměl pro svá tvrzení vůbec žádný experimentální důkaz a ani se vůbec nezmiňoval o mechanických ochranných prostředcích, jakými byly kondomy. Navíc oslabil svou vlastní argumentaci tím, když se to vše pokoušel posílit tvrzením, "že ta obřízka nebyla jediným důvodem pro imunitu židů vůči syfilitidě a dodal, "že je to i známou cudností židovských žen", což byl dle něho další faktor. To bylo v přímém rozporu s tvrzením Dr Hutchinsona, že tu etika nehraje žádnou roli. Uznáním faktu, že behaviorální faktory jako je promiskuita jsou relevantní, podkopal Dr Remondino argumenty, že vše závisí na přítomnosti nebo absenci předkožky.

Tuberkuloza

Dr Remondino měl silnější důkazy, že ta obřízka ochraňuje před tuberkulozou. Na podporu toho citoval francouzské statistiky z Alžírska, které ukazovaly, že výskyt tuberkulozy tam byl nejvyšší mezi Evropany a nejnižší mezi Židy, Arabové byli někde uprostřed. Také citoval články dvou lékařů z Bostonu, kteří měli "dojem", že tuberkulozy bylo mnohem méně mezi jejich židovskými pacienty než mezi křesťany i když k tomu neměli žádné relevantní statistiky. Kvůli zaplnění této mezery se Dr Remondino obrátil na údaje shromážděné Dr B. W. Richardsonem, které skutečné potvrzovaly, že "hebrejská rasa" trpí tímto onemocněním málo. Ze všech pacientů s tuberkulozou jich bylo v jedné nemocnici 44% rasy saské, 39% rasy smíšené, 10% rasy keltské a pouze 6% rasy židovské. Ta čísla nám stěží něco řeknou ale když nalejeme čistého vína dnešním sofistikovaným čtenářům, tak pro ně nebude překvapením, že tu Dr Remondino nebyl vůbec upřímný, protože Dr Richardson sám tvrdil, že ty statistiky zřejmě nepředstavují nic jiného než "relativní podíl jednotlivých populací", mohli bychom říci, že šlo o rasový podíl obyvatelstva ve spádové oblasti dané nemocnice. Neměli bychom věřit těm smělým hypotézám na podporu toho, že příčinou té tuberkulozy byla předkožka, zvláště když pak Dr Remondino následně, že to byli neobřezaní britští námořníci, kdo tu infekci zavlekl do jižního Pacifiku a že se ta tuberkuloza šířila pohlavním stykem:

"Nestalo by se to, kdyby to byli námořníci staré Fénicie nebo staré Atlantidy....ale byli to neobřezaní námořníci moderní Anglie a tak je jisté, že kvůli tomu tam byla ta infekce zavlečena."

Dr Remondino totiž převzal názor Dr Bernheima, že pohlavní styk byl častým zdrojem tuberkulozní infekce, protože "citlivý a absorční žalud neobřezaného penisu, který je většinou zakrytý, je tak mnohem více vnímavý na přenos toho bacilu."

Tak může být vyvozen jen jeden závěr:

"Na základě osobních nenahraditelných pozorování mnoha praktických lékařů.....svědectví o pozoruhodném rozdílu...mezi obřezanými a neobřezanými masami ve vztahu k této zhoubné infekci. Je obřízka faktorem tohoto rozdílu nebo není?"

Dr Remondino byl plně přesvědčen, že obřízka je tím faktorem.

Zneužití evolučních myšlenek

Dr Remondino se snažil dát svému útoku na předkožku nový evoluční lesk, když tvrdil, že ta předkožka měla projít procesem atrofie a měla vymizet, stejně tak jako vymizel "šplhací sval", který měli naši předkové v dobách, kdy ještě lezli po stromech. V tomto moderním civilizovaném světě už žalud nepotřebuje žádnou ochranu, která byla nutná v dávných dobách, když se naši předkové jako nazí divoši prodírali trnitým křovím. "Tak tehdy ta předkožka nebyla v rozporu s plodící funkcí", když ji tehdy příroda poskytla primitivnímu člověku.

"Tak tehdy ta předkožka bezpečně chránila citlivý orgán před poraněním ve stepních křovinách a ostružiní...nebo pokud se muž šplhal na strom a nemohl si vybrat kudy, tak se musel šplhat kolem nějaké drsné kůry nebo kolem trní. Ten kožený váček také chránil žalud před různými pijavicemi, malými vodními ještěrkami nebo před jinou havětí, kterou byly zamořeny močály a řeky....složil též jako ochrana před pokousání mravenci nebo obdobnými škůdci"

To bylo ještě v dobách, kdy neexistovalo spodní prádlo, ale civilizovaný člověk už nemá zapotřebí "této nezbytnosti dávných časů." Problém je, že ta předkožka evolucí nevymizela, na rozdíl od jiných takových pozůstatků, které však byly na rozdíl od té předkožky neškodné a tak je ta předkožka od narození "zdrojem zlosti, nebezpečí, utrpení a smrti" a zdá se, "že je vůči tomu orgánu, na jehož pokrytí je určena, značně přerostlá," Zjevně se nedá spoléhat na to, že tu evoluce splní svou povinost a tak tu musí vypomoci kultura. Dr Remondino se myšlenkově posunul od pseudovědy k ideologii a tak chválil "otce rasy hebrejské, která byla inspirována moudrostí, která nemohla mít jiný původ než od Boha, že ti hebrejští otcové předešli evoluci a zavedli obřízku."

Ve druhé třetině své knihy se Dr Remondino, když se domníval, že tak splyne s pokrokem vědy, znovu vrátil ke své evoluční analogii. Ironie je však v tom, že ve snaze ty věci spojit s primitivním a nedarwinovským pojetím evoluce tak podkopal argumenty sanitarismu. Samotné podmínky, kdy tvrdil, že ta předkožka byla nutná kvůli trní se neshodovaly s teoriemi, že ta obřízka byla u primitivních kmenů nutná kvůli horkému podnebí, tedy proti ochraně před pouštním pískem a před invazivními parazity. Mnoho z kmenů, kteří praktikují obřízku jsou Aboroginalci v centrální Austrálii. Oni žijí právě za takových prvotních přírodních podmínek, které popisoval Dr Remondino pro nutnost předkožky. Přes jeho rétorické ohánění se Darwinem, měl velmi malou víru v sílu evoluce, když nedokázala zrušit ten kožní lalok, který nenáviděl, že se spoléhal na intervence kněží a na ty, kdo si udělali z obřezávání lukrativní živnost.

Byl extrémistou

Dr Remondino byl extrémistou i podle měřítek devadesátých let 19. století. Jeho kniha je spíše chvalozpěvem na krásu rituální obřízky a z lékařského hlediska je plná co nejdivočejších tvrzení o vztahu existence předkožky a různými nemocemi, která jsou vyjádřena tou nejpestřejší viktoriánskou rétorikou.

"Předkožka se jeví jako zlý vliv všech těch nejodlelehlejších a zdánlivě spolu nesouvisejících potíží, tak jak je vyvolává; tak jako nějací zlí geniové nebo duchové v arabských pohádkách, kteří mohou zdálky zasáhnout nějaký předmět svou škodlivou silou, že nepozorovatelně ublíží tím nejnepředvídatelnějším způsobem, aby pak byli dotyční poškozeni jakoukoliv nemocí, utrpením a strastí, aby byli neschopni pro manželství a neupotřebitelní ve svém povolání, činí lidi nešťastné svým obtěžováním a svým způsobováním náhodného nočního pomočovžní se tak stává objektem vynadání a tresti v dětství. Později začne předkožka ohrožovat svého majitele všemi možnými druhy fyzických poruch a stavů, nočními polucemi a dalšími chorobami, jejíchž cílem je ho fyzicky, duševně a morálně oslabit, aby ho to dovedlo do vězení nebo do blázince, aby tak člověk skončil opovrhován nebo vysmíván, to může způsobit tento nepřítel lidstva."

Ti, co si ponechali své předkožky by měli podle Dr Remondina platit citelně vyšší zdravotní pojištění "protože obřezaný dělník ve mlýnici nebo obřezaný brzdař nebo obřezaný strojvedoucí zatěžují zdravotnický systém méně než neobřezaný krejčí nebo neobřezaný hodinář". Obřízka byla brána jako léčba a prevence století, která osvobodila penis od tlačení předkožkou a umožňovala žaludu, aby "nabyl skutečného tvaru".

"V této nepoddajné trubici je žalud uvězněný a stlačený, a tak často trpí muka....jaká způsobovala inkvizice nešťastným kacířům. Žalud se pak stává protáhlým, kónickým a neestetickým. Ústí močové trubice je pak zatíženo a zbytnělé; věnec žaludu není vyvinutý a často i úplně chybí...je to pak žalud s dlouhým nosem a má pak kónický vzhled jako hlava polní myši. Existuje 5% neobřezaných mužů, kteří trpí...zúžením předkožky."

Díky Bohu je chirurgická úleva na dosah ruky:

"Obřízka je jako dobré a zabezpečené živobytí; každý rok života přináší výhody a nemá vůbec žádné nevýhody...Rodiče nemohou učinit lepší investici u svých malých chlapečků, neboť těm to pak zajišťuje lepší zdraví, větší pracovní výkonnost, menší nervozitu a nevolnost, chrání je to od ztráty času a od velkých účtů za lékaře a zvyšuje to jejich šanci na šťastnou smrt"

Dr Remondino překonal Dr Isaaca Bakera Browna, který byl nakonec nucen odvolat svá tvrzení, že šílenství u žen se dá léčit cliteroctomií (amputací klitorisu). Dr Remondino bez uzardění tvrdil, že přivedl blázna k rozumu tím, že ho obřezal a že brzy po té obřízce byl ten blázen zcela normální a mohl opustit ústav jako zcela duševně zdravý muž. Nikdo jiný nezpíval takové chvály na tu obřízku a z takovým zápalem jako on, ale v Británii bylo přijetí jeho názorů nejisté. British Medical Journal k tomu poznamenal, že "je to nadměrné a přepjaté". Ale v USA se Dr Remondino těšil velmi velké vážnosti a jeho vliv byl patrný na pozdější zastánce obřízky jako byl Dr G. Frank Lydston a Dr Abraham Wolbrast.

Dr Remondino neměl vůbec žádné pochopení pro lékaře, kteří hájili předkožku, a zvláště napadal ty lékaře, kteří se na tu obřízku dívali jako na "nezaručitelnou operaci a že je to zákrok nejen barbarský, bolestivý a nebezpečný, který přímo zasahuje do záměrů přírody" a stěžoval si, že mnozí lidé na tu předkožku nahlíží jako "na fyziologickou potřebu zdraví a radosti ze života." Jeho reakce na jednoho kritika o několik let později, který tvrdil, "že nevidí žádný přínos obřízky" byla ta, že s velkou vervou líčil hororové podrobnosti o muži, který zemřel na rakovinu penisu pouze proto, "ze neměl to štěstí se narodit jako Žid nebo Turek." Pokračoval pomocí citace, kterou adresoval jednomu "popudlivému skotskému gentelmanovi", který tvrdil, že obřízka nemá vůbec žádný vliv na neurastenii, v útoku na svatého Pavla za jeho roli v zákazu obřízky pro křesťany:

"Byl jsem vychován a vzdělán v tom, abych hleděl na svatého Pavla, zakladatele křesťanství s úctou a obdivem, ale sire, kdybych potkal svatého Pavla nyní, tak bych ho zastřeli, ano sire, já bych ho určitě zastřelil. Neměl žádný biblický příkaz ani důvod, aby hromadně zrušil tu obřízku, tak jak to udělal.....svatý Pavel byl více evangelistou než vědeckým člověkem, jako jím byl Mojžíš. Proto by bylo lépe, kdyby byl zastřelen. Pravděpodobně nevěděl, jaké škody tím způsobí u nežidovského lidstva tím, že zruší tu obřízku. Když jsem přemýšlel o mukách kterými lidé kvůli jeho neprozřetelnosti, tak mám pocit, že svatý Pavel měl být zastřelen, sire."

Ty výlevy citů, které jsou Dr Remondinovi vlastní dávají tušit, že ten "skotský sir" je méně fiktivní, než jeho jiné "případy". Ať už to tak je nebo není, tak tento výbušný výlev nabízí znepokující náhled do jeho fanatické obřízkochtivé mysli.

Obřízka a "problém znásilňujících černochů"

Jako autoritář se Dr Remondino projevoval co nejkreativnějšími nápady, aby dokázal své přesvědčení, že ta předkožka je kořenem všeho zla; jeho vážným návrhem bylo, že všichni černí Američané by měli být obřezáni, aby se vyřešil problém "znásilňujících černochů" a tak by byly chráněny bílé ženy před napadením. V roce 1880 došlo k návrhu, že by všichni černoši měli být nuceně obřezáni v rámci součásti kampaně proti pohlavním nemocem, protože všichni černoši jsou beznadějně promiskuitní a nelze je vzdělat v oblasti základní hygieny. Někteří bílí lékaři zašli ještě dále. Někteří z nich, jako Dr G. Frank Lydston a Dr E. F. Daniel tvrdili, že černoši, kteří se dopustí sexuálních útoků by měli být jednoduše vykastrováni, ale Dr Remondino se domníval, že bude účinější a humánnější všechny černošské novorozené chlapce rutinně obřezat, protože ta operace by pak zaručila, že by dokázali udržet svou vrozenou touhu v rozumných mezích. Svým obvyklým stylem dodal:

"Příliš velká předkožka dráždí a často stimuluje bujnou a netrpělivou mužnost, je to tedy něco, co by se mělo projevovat pouze kvůli přeplněným semenným váčkům. Z našich pozorování a zkušeností se cítíme v takových případech být oprávněni navrhnout plošnou obřízku u černošské rasy jako účinný prostředek pro prevenci znásilňování. Viděli jsme, že tato operace je velmi cenná jako preventivní opatření tam, kde nadměrná a bezdůvodná, stejně tak jako morbidní touha hrozí, že člověka promění v trosku; stejně tak, jako má být odstraněna morbidní chuť k jídlu nebo má být alespoň usměrněna do zvládnutelných přírodních mezí, tak nevidíme důvod, proč by neměla být v prospěšné míře omezena touha této rasy odstraněním předkožky."

Návrh Dr Remondina byl zveřejněn v mainstreamovém časopise pro veřejné záležitosti National Popular Review a podpořen několika lékařskými časopisy včetně Maryland Medical Journal a Boston Medical and Surgical Journal, který se dnes jmenuje New England Journal of Medicine.

Zpět

PRÁVO NA VLASTNÍ TĚLO