PRÁVO NA VLASTNÍ TĚLO

Mgr. Antonín Vlas
ČR: Na Borku 1623/ BRD: Am Obstwiese 3A Schwante
431 11 Jirkov / 16727 Oberkrämer (u Berlína)





telefon:
ČR:00420731118064
BRD:004915223639656
pravo-na-vlastni-telo@atlas.cz

ETIKA CHLAPECKÉ OBŘÍZKY

22.09.2017 12:14

     autor                                    Brian D Earp

     článek vyšel 4. 9. 2015 v  Journal of Medical Ethics 

 

                                                 

 

     je vědeckým pracovníkem na Oxfordském centru pro neuetiku a je konzultantem, který spolupracuje s ústavem pro vědu a etiku a s Oxfords Martin School.

 

     Je neterapeutická obřízka chlapců morálně přípustná? Významným posunem v dlouhodobě probíhající debatě o tomto tématu bylo zveřejnění programového prohlášení a technické zprávy o obřízce Americkou akademií pediatrů (American Academy of Pediatrics – AAP) v roce 2012. Organizace amerických pediatrů v těchto dokumentech tvrdila, že potenciální zdravotní výhody dětské obřízky dnes vyvažují rizika a náklady. Pediatři dále podotýkají, že jejich analýzu je možné chápat jako ospravedlnění rozhodnutí rodičů o provedení obřízky svým právně nezpůsobilým dětem. [1]

     Obřízka a „zdravotní výhody“
 
     Vyjádření AAP vyvolalo smršť komentářů, přičemž mnohé z nich byly velmi kritické. Obhájce lidských práv J. Steven Svoboda a profesor klinické pediatrie Robert Van Howe v tomto časopise podrobili AAP ostré kritice [i] za to, že se dopustila mnoha zásadních omylů jak v analýze relevantního důkazního materiálu, tak v základní medicínsko-etické argumentaci. [3] Krom toho, nezávislý mezinárodní panel – složený z 38 předních pediatrů, pediatrických chirurgů, urologů, lékařských etiků a předsedů nemocničních rad a společností pro dětské zdraví – podobným způsobem odsoudil nálezy AAP. V příspěvku pro časopis Pediatrics tito autoři uvádějí:
 
     „Pouze jeden z argumentů, které předložila Americká akademie pediatrů, má určitou teoretickou relevanci v souvislosti s chlapeckou obřízkou. Jedná se o možnou ochranu před infekcí močového traktu u chlapců, která je ale snadno léčitelná antibiotiky bez odnímání tkáně. Další udávané zdravotní výhody, včetně ochrany proti HIV a AIDS, genitálnímu herpesu, genitálním bradavicím a rakovině penisu, jsou sporné, slabé a pravděpodobně budou mít v západním kontextu malou relevanci pro veřejné zdraví, a nepředstavují přesvědčivé důvody pro chirurgický zákrok předtím, než bude chlapec dost starý na to, aby se pro něj rozhodl sám.“ [4]

     Mou vlastní analýzu dokumentů AAP – a obhajob „zdravotních výhod“ obřízky obecně – je možné nalézt jinde. [5] Dovolte mi, abych v tuto chvíli obrátil svou pozornost k otázkám kulturního a náboženského ospravedlnění této procedury. Tato ospravedlnění jsou většinou tématem tohoto zvláštního čísla časopisu, a dostala se do popředí – zejména v Evropě – kvůli nedávnému rozhodnutí soudu v Kolíně nad Rýnem, podle něhož rituální odstranění předkožky představuje protiprávní formu ublížení na těle. [ii]
 
 
 

                

               Obřízka jako náboženská praxe

     Obhájci kulturně či nábožensky motivované obřízky někdy zdůrazňují, že jde o prastarou tradici, táhnoucí se zpět tisíce let. Tímto způsobem jakoby naznačují, že starobylost této praxe implikuje jakousi úctyhodnost či dokonce svatost. Jak je vůbec možné zpochybňovat fundamentální právní status tak letitého náboženského zvyku?


     Tento postoj není neobvyklý. A ti, kteří se ho drží, jsou ve svém přesvědčení nepochybně upřímní. Zejména ve Spojených státech jsou postoje k obřízce převážně příznivé. V USA – na rozdíl od Evropy, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu – zůstává obřízka populárním, byť ustupujícím kulturním zvykem, a to dokonce i mimo jakýkoli náboženský kontext. Poněvadž většina Američanů, včetně mnoha amerických lékařů, prostě není znalá komplexní anatomie a rozličných sexuálních funkcí předkožky (tj. funkcí, které jsou nutně ztraceny obřízkou [3]), letitá blahosklonnost k „odšmiknutí“ je prakticky samozřejmostí. 

     Ačkoli mohou odvolávky na starobylost vyvolávat v určitých případech atmosféru jisté historické majestátnosti, ponechávají bez povšimnutí, že také mohou signalizovat možnou existenci etického minového pole. V případě obřízky se jedná o tak prastarou praxi, že ji lze vysledovat až do období tak problematického, jakým byla Bronzová doba, [9] tj. období, ve kterém, jak naznačuje Hanoch Ben-Yami, [10] vládly pověry, krvavé smírné oběti byly normou, a ženy a děti byly považovány za movitý majetek. [iii] Naneštěstí soudobá rituální obřízka nejen obsahuje a odráží, ale také slouží k zachování přinejmenším jistých aspektů metafyziky této minulé epochy. [12] 

     „Rituální obřízka je kmenovou tradicí z doby před osvícenstvím. Židovská i muslimská verze požadují po mužích, aby obětovali funkční erotogenní tkáň při trýznivém chirurgickém zákroku, který je vykonán roky předtím, než jsou natolik staří, aby mohli poskytnout smysluplný souhlas… Obě verze odpovídají patriarchálním normám, obě povyšují zájmy společenství nad svobodu jednotlivce činit rozhodnutí o svém vlastním těle v náležitou dobu a obě cejchují dítě trvalou značkou příslušnosti k náboženství bez ohledu na významnou možnost, že dotyčný jednoho dne nepřijme systém víry a/nebo kulturní praxi svých rodičů.“ [13]

     Oproti tomu současná lékařská etika a rovněž filosofický základ mnoha moderních zákoníků se realizovaly v sekulárním, [iv] poosvícenském období, které upřednostňuje velmi odlišný soubor hodnot, než je ten výše zmiňovaný. [v] Ty zahrnují takové koncepty jako jsou autonomie, souhlas, individuální práva, tělesná nedotknutelnost, svoboda volby (či odklonu od) náboženství, nezbytnost ochrany zranitelných osob ve společnosti před neoprávněným tlakem mocných a zájmy dítěte, nebo jak by to někdo mohl formulovat, „právo“ dítěte na sebeurčení a otevřenou budoucnost. [vi] Jak se několik přispěvatelů do tohoto zvláštního čísla snažilo sdělit, hluboko zakořeněné napětí mezi pohledy na svět z doby před osvícenstvím a z doby po něm je zdrojem mnoha současných – a rovněž historických – kontroverzí, které obklopují etiku chlapecké obřízky. 

 

               Doba předosvícenská a osvícenská: vyřešení rozporu

 
     Jak lze tento rozpor vyřešit? Vzhledem k tomu, že se západním společnostem podařilo postupně opustit velké množství dříve uctívaných tradic, které se dostaly do rozporu s následným vývojem v oblasti práva a morálky, existuje jeden možný argument, který je stále častěji předkládán právními vědci, etiky a liberálně smýšlejícími muslimy a židy, tj. že přišel čas podobným způsobem opustit i praxi odřezávání předkožek chlapcům. Pokud by toho bylo dosaženo na základě vynucení stávajících zákazů páchání sexuálního násilí, zajisté by to posloužilo k odstranění mnoha nejapných inkonzistencí v západních právních předpisech. Např. zákony, které nestandardně vyjímají neterapeutickou obřízku chlapců z působnosti (jinak jednoznačně interpretovatelné) definice násilného napadení, mohou být zbaveny své hvězdičky.
 
     Usilování o naprostý zákaz by nicméně mohlo vypadat jako krajní, přehnaně přísné či zkrátka za vlasy přitažené řešení. Vskutku, okamžitý zákaz náboženské obřízky by byl (řekněme přinejmenším) unáhlený a pravděpodobně i kontraproduktivní. Je třeba o tom mnohem více diskutovat jak s veřejností, tak v odborných kruzích. Zároveň by si ale měli lidé připamatovat, že již dnes je podle většiny jurisdikcí [ix] ilegální řezat do genitálií jakékoli ženské bytosti, v jakémkoli rozsahu, s jakýmkoli nástrojem, z jakéhokoli důvodu, v jakémkoli jejím věku bez jejího poučeného souhlasu – a někde dokonce i s jejím souhlasem –, pokud nenastane situace, která by akutně ohrožovala její zdraví. Dokonce i nejdrobnější rituální „řezík“ je v USA zakázán na federální úrovni, přičemž jde o zákrok, při kterém se neodstraňuje žádná tkáň a který je podstatně méně invazivní, než většina zákroků, které jsou prováděny chlapcům. 
 
     Západní kultura zjevně dospěla do bodu, kdy vzít na malou dívčí vulvu ostrý předmět je považováno za neakceptovatelné – bez ohledu na to, jak jemný je zamýšlený řez, a bez ohledu na to, jak zbožné jsou motivace jejích rodičů. Vzhledem k tomu, že se stejné kultuře nepodařilo dospět k rovnovážnému bodu v úvahách o srovnatelném řezání (a odřezávání) genitálií malých chlapců, člověk by si mohl klást otázku, proč selhala, a zda lze rozumně předpokládat, že se posune tímto směrem. Filosof Anders Sandberg nedávno poskytl na tuto věc užitečný pohled:
 
     „…jedná se [pravděpodobně] o jistou tendenci k zachování současného stavu a [cosi jako] sociální kapitál náboženství. Jsme zvyklí na [mužskou] obřízku v západní kultuře, takže je většinou přijímána. Je to velmi podobné tomu, že některé drogy se považují za nelegální, a má se proti nim bojovat, zatímco jiné drogy jako např. alkohol se považují pouze za problém. Tj. politika není stanovena podle skutečných škod, ale na základě míry společenské přijatelnosti a podle toho, kdo má institucionální moc. To vše dává smysl sociologicky, ale je to špatná etika.“
 
 
 

               Praktické výsledky

 
     Ať už je to jakkoliv, sociologické úvahy zajisté mají význam v praktické sféře schvalování zákonů a utváření politiky. Jedním z argumentů proti okamžitému zákazu chlapecké obřízky je tudíž to, že západní kultury zatím zkrátka nemusejí být připraveny na tak striktní právní manévr – zejména ve světle notoricky známého „dvojího metru“ [20] [21] ohledně řezání do genitálií mužů a žen, který převládá v anglofonních společnostech. Julian Savulescu, [22] Matthew Johnson [8] a Hanoch Ben-Yami zdůrazňují, že úplné zákazy, zavedené před dosažením kulturní připravenosti, mohou mít nežádoucí vedlejší účinky, jako je černý trh s touto zakázanou praktikou, což by v tomto případě mohlo vést k „pokoutným“ obřízkám, prováděným nekompetentními jedinci. Z toho důvodu Savulescu obhajuje politiku minimalizace škod spíše než zákaz; Johnson navrhuje, že by náboženské skupiny měly být odpovědné za škody, které plynou z jejich „invazivních obřadů“ a Ben-Yami nastiňuje řadu postupných reforem, jako je povinné podávání anestetik a postavení metzitzah b’peh mimo zákon. [xi] Ben-Yami tvrdí, že tato opatření mohou v krátkodobém horizontu snížit riziko, bolest a utrpení, přičemž v dlouhodobém horizontu mohou přispět k širšímu kulturnímu obratu.
 
 
 

               Závěr

 
     S ohledem na stanoviska vyjádřená v tomto čísle, která sahají od Mazorovy [7] jasné obhajoby chlapecké obřízky jako morálně i právně přípustné až po Svobodovo [14] tvrzení, že obřízka je jednoznačným pošlapáním lidských práv, je evidentní, že debaty o této problematice jen tak neskončí. Celkový pohled se nicméně může posunout směrem k obecné skepsi vůči obřízce – dokonce i uvnitřnáboženských komunit. Stále víc muslimských a židovských myslitelů se snaží přesvědčit své souvěrce, že nedobrovolná ablace dětské předkožky není v rámci dnešní náboženské praxe nutností. [xiii] Tyto myšlenky, vycházející zevnitř náboženství, lze vysledovat přinejmenším od známých debat v německé židovské komunitě v 19. století o tom, zda se má v moderní době obřízka provádět či ne. [23] Tento vliv zevnitř náboženství pokračuje i dnes, protože vznikly takové skupiny, jako jsou Jews Against Circumcision [24], a našly se symbolické alternativy k amputaci předkožky. Jednou takovou alternativou je nenásilný a nesexistický [xiv] uvítací rituál, známý jako brit šalom, [xv] který vykonává rostoucí počet židovských rabínů. 
 
     Jak to vyjadřuje Dena Davisová v názvu svého eseje, [18] zabýváme se bytostnou neslučitelností mezi tím, co nazývá „prastarými obřady“ a „novými zákony“. Jak k této neslučitelnosti přistoupit, a zda se lze s ní vyrovnat způsobem, který zabezpečí nejen soudržnost a náležité fungování náboženských komunit, ale také tělesnou a duševní pohodu a základní práva dětí, vychovávaných v jejich péči, se ukáže až časem. Toto zvláštní číslo o tématu obřízky je významným příspěvkem pro pokračující diskuzi. To, co teď potřebujeme, je produktivní a zdvořilý dialog, který směřuje vpřed.
 
 
 

               

 
 
 
                

 


   

 

 

 

 

 

 

 

Zpět