OBŘÍZKA A LIDSKÉ CHOVÁNÍ - ÚČINKY OBŘÍZKY NA PSYCHIKU A CHOVÁNÍ

 

     Někteří lékaři ale vyjádřili obavy ohledně psychologických následků chlapecké obřízky.

 

     LEVY (1945) zkoumal účinky několika různých operací ohledně obřízky na chování dítěte a jeho psychiku. Poznamenal, že děti, které prodělaly chirurgický zákrok, byly více nervózní a trpěly různými obavami, včetně nočních můr, úzkostí z lékařů, zdravotních sester a cizích lidí. Nejstarší věková skupina vykazovala větší nepřátelství a agresi. Levy srovnával jejich chování s chováním vojáků, kteří trpí duševní poruchou, kterou nazval "neurózou z bitvy", která je nyní známa jako "postraumatická stresová porucha".

 

     ANNA FREUDOVÁ (1952) poukázala, že operace na genitáliích, jako je obřízka může způsobit obavy z kastrace.

 

     CANSERVER (1965) zkoumal turecké chlapce před jejich obřízkou a po ní. Zjistil těžké poruchy funkční hladiny, včetně regresivního chování (vývoje recidiv) a nepřirozeně zvýšené ego, které bylo ochrannou odpovědí proti vnějším hrozbám.

 

     FOLEY (1966) zjistil, že obřezaní muži měli předpojatost k obřízce. Dále zjistil, že obřezaní mají často problémy provádět masturbaci, kdežto muži intaktní vůbec takové problémy neměli.

 

     GRIMES (1978, další kritik neteraupetické chlapecké obřízky) projevil, aniž by zřejmě znal to, co bylo nahoře popsáno, toto znepokojení:

     "Na rozdíl od mnohdy dramatických fyzických reakcí novorozenců operovaných bez anestezie jsou psychologické následky sotva postřehnutelné. Psychoanalytik Erik Erikson popsal první z osmi etap rozvoje získané důvěry člověka vůči základní nedůvěře. V případě, když je miminko vytrženo z jeho lůžka a připoutáno s roztaženýma nohama a potíráno studeným antiseptikem, tak je to možná ještě v souladu s jinými nově poznanými nepohodlími mimoděložní existence. Avšak použití drtících nástrojů k odstranění mimořádně citlivé penilní tkáně vytvoří něco zcela jiného, než je důvěrné poznávání nového prostředí novorozencem"

 

     GUNNAR s kolektivem (1981) zkoumal souvislost mezi zvýšeným množstvím vyplavovaného kortizolu; kojenci jsou bdělejší a zvýšeně pláčí.

 

     MALONE s kolektivem (1985) prokázali, že kojenci projevují pouze malé změny chování při fixaci končetin, což je v kontrastu s tím co se děje při obřízce.

 

     PORTER s kolektivem (1986) uvádějí, že novorozenci, kteří podstoupili obřízku bez anestézie vydávají výkřiky krajní naléhavosti. Studie, která byla provedena pomocí počítačové spektografie ukazuje, že kojenci, kteří byli obřezáni, vokalizují svůj strach vyšším tónem, hlubších tónů je méně a výkřiky jsou kratší. Výzkumníci zjistili, že při invazivních zásazích je spuštěn nejnaléhavější křik.

 

     PORTER s kolektivem (1986) uvádějí, že vagustón klesá zatímco vyšší tón křiku při zákroku stoupá.

 

     GUNNAR s kolektivem (1988) uvádějí, že se stresové chování kojenců snižuje pokud dostanou uklidňující prostředky.

 

 

 

     Studie ukazují, že obřízka má bezprostřední vliv na spánek novorozeného chlapce.

 

     EMDE s kolektivem (1971) studoval spánek novorozenců, kteří byli vystaveni neteraupetické obřízce pomocí Plastibel zařízení. Emde prokázal, že po obřízce mají chlapci spíše delší než kratší pohyby očí při NON-REM fázi spánku. Autoři shledali, že tento typ spánku je v souladu s teorií "ústupu k sebezáchově jako reakce na strastiplné dráždící účinky".

 

     ANDER&CHALEMIAN (1979) Studovali spánek chlapců, kteří byli obřezáni pomocí svorky. Prokázali signifikantní zhoršení stavu bdělosti po obřízce.

MARSHALL s kolektivem (1979) studovali chování novorozenců s použitím Brazeltonovy neonatální stupnice pro hodnocení chování. Studie prokázala, že nejméně 22 hodin po obřízce je to chování změněno. Ve druhé studii v roce 1982 prokázal, že děti mají při kojení po obřízce zavřené oči nebo že odmítají  kojení. Byl přesvědčen, že interakce při vazbě rodič - dítě a matka - dítě byla narušena stresem po obřízce.

     Mnoho pozorovatelů hlásí, že obřízka narušuje normální kojení obřezaných chlapců.

 

     Vedoucí La Leche League doporučují z tohoto důvodu odložit obřízku na později (neteraupetická obřízka dětí je ublížení na zdraví v každém věku. Redakce PNVT)

 

     MARSHALL s kolektivem (1982) zjistil, že obřízka narušuje normální potravní chování.

 

     HOWARD s kolektivem (1999) prokázal, že děti chtějí po obřízce kojit méně a jsou méně přístupné k interakci. Uvádí také, že některé obřezané děti nejsou schopné kojit z prsu a je nutné jim dávat náhradní stravu.

 

     Také LEE (2000) uvádí problémy s kojením u obřezaných chlapců. Přírodní kojení je nejlepší stravou pro kojence a má zásadní význam pro jeho dobrý start do života a je také nutné pro optimální kontakt dítěte s matkou a také pro optimální tělesné a duševní zdraví dítěte, takže by nemělo být dovoleno, aby neteraupetická obřízka narušovala normální kojení.

  

 

 

 

     HEPPER (1996) při průzkumu zjistil, že paměť plodu se začne formovat zhruba ve třiadvacátém týdnu těhotenství. Paměť kojence je aktivní po celou dobu hned po narození.

 

     ANAND&HICKEY (1987)jasně prokázali, že kojenci mají plně funkční nervy. Pokud je dítě vystaveno bolestivé a traumatické zkušenosti, pak jsou splněny všechny nezbytné faktory, které způsobují postraumatickou stresovou poruchu. (PTSD)

 

     BOYLE s kolektivem (2002) popisuje etiologii PTSD:

 "Traumatický zážitek je viděn v DSM - IV jako přímý důsledek zkušenosti nebo pozorování vážného zranění nebo ohrožení fyzické integrity, extrémního strachu, bezmocnosti nebo (v případě malých dětí) vyvolaný neklid. Výrazná bolest při obřízce, tak jak byla popsána, naplňuje tuto definici. Kromě toho naplňuje porucha, například fyzické vzrušení, vyhýbavost, kritéria pro diagnázu akutní stresové poruchy pokud to trvá déle než dva dny, nebo dokonce pro diagnózu posttraumatické stresové poruchy PTSD, pokud to trvá déle než jeden měsíc. Obřízka bez anestezie je extrémě traumatizující událost v životě dítěte."

 

     PTSD je normální reakce na nenormální a děsivý zážitek. Dá se tedy předpokládat, že u obřezaných chlapců může nastat PTSD.

 

     TRADDIO s kolektivem (1995) srovnával chování obřezaných chlapců oproti dívkám ve věku 4 až 6 měsíců při očkování proti DPT. Obřezaní chlapci měli mnohem silnější reakci na bolest při očkování než dívky. Ve druhé studii v roce  1997 porovnával Traddio chování obřezaných chlapců oproti chlapcům neobřezaným při tom samém očkování. Úplně stejně měli obřezaní chlapci mnohem silnější reakci na bolest než chlapci neobřezaní. Traddio uvádí: "Je tedy možné, že zvýšená odpověď na vakcinaci kojenců, kteří byli obřezáni bez anestetie je infantilní analogie s posttraumatickou stresovou poruchou, která spouští traumatické a bolestivé prožitky při očkování na základě prodělané zkušenosti."  Traddio tedy naznačuje, že bolest při obřízce může mít dlouhodobé dopady na budoucí chování kojence.

 

     Obřízka chlapců se provádí z "kulturních důvodů" na Filipínách. RAMOS&BOYLE (2001) zkoumali psychologické účinky obřízky  na filipínské chlapce. To zkoumání prokázalo vysoký výskyt PTSD mezi těmito chlapci. Šedesát děvět procent chlapců, kteří byli obřezáni podle tradičního filipínského rituálu "tuli" a jednapadesát procent chlapců, kteří byli obřezáni v nemocnici "lege artis" s podáním anestezie mělo kriteria DMS - IV pro PTDS.

 

 

 

 

     Přibývá důkazů,  že obřízka chlapců má vliv na jejich pozdější chování, když se stanou dospělými muži. MENAGEOVÁ uvádí, že operace na genitálu může způsobit PTDS. Speciálně ohledně mužské obřízky zjistil RHINEHART při své klinické praxi PTDS u obřezaných mužů, kteří byli stresováni při novorozenecké obřízce. Rhinehart uvádí následující příznaky:

* pocit osobní bezmoci

     * obavy z dalšího ochromení a křivdy

     * nedostatek důvěry v druhé a ve svém vlastním životě

     * pocit bezbrannosti proti násilným útokům ostatních

     * odměřenost ve vztahu

     * reakce odporu při vztahu se ženami

     * obranný postoj

     * snížený pocit mužnosti

     * pocity, že jsou znetvořeni, zvláště v případě chirurgických komplikací jako jsou kožní mosty, penilní zakřivení vzhledem k                nerovnoměrnému odstranění předkožky, částečné odstranění žaludu atd.

     * pocit zmenšení velikosti penisu, jehož část byla odříznuta

     * nízké sebevědomí

     * ostych, že neudrží krok s ostatními

     * hněv vůči ženám a násilí na nich

     * individuální reakce

     * návyky a závislosti

     * obtíže navazovat intimní vztahy

     * emotivní otupení

     * hledání potřeb k zintenzivněnému sexuálnímu požitku

     * sexuální necitlivost

     * snížená něha v intimitě

     * snížená schopnost komunikovat

     * pocity, že jsou nepochopeni

 

     VAN DER KOLK (1989) uvádí, že lidé, kteří byli traumatizováni mají nutnost opakovat trauma a tak najít nové oběti při opakování toho traumatu. To se hodí v plném rozsahu pro oběti obřízky. Obřízka dítěte ho později, když je dospělý může vést k tomu, aby rozšiřoval to trauma obřízky dále. Potřeba obřezávat dokonce vedla k nezákonným tělesným poškozením a únosům, aby mohly být obřezány neochotné oběti.

 

     Existuje několik vědeckých důkazů, podle kterých negativní zkušenosti v perinatálním období, to je od 28.týdne těhotenství do 7. dne po narození vedou až k sebezničujícímu chování v dospělosti. Obřezaní muži mají více tendence být sebedestruktivní. Je však potřeba dalších studií, aby se ozřemil vliv obřízky na sebedestruktivní chování.

Stav mužského penisu ovlivňuje pohodu. Penis, který ztratil erotogenní předkožku má u obřezaných nevyhnutelně nepříznivý vliv na sebepřijetí, což vede k nepříjemnému pocitu nízkého sebevědomí. Proto existuje silná tendence k popření ztráty. Je to běžný obranný mechanismus; jde o zabránění dalšímu výsměchu. Ti, kteří ztratili část těla, by měli truchlit nad její ztrátou. A tak nenastane smutek a akceptace ztráty a upadnete do trvalého popření ztráty. Mnoho mužů, kteří byli obřezáni, nechtějí žádné intaktní muže ve svém okolí, dokonce ani své vlastní syny ne, protože jim to připomíná jejich vlastní ztrátu. Tyto emociální důvody, jak v roce 1966 vypozoroval FOLEY, způsobuje, že obřezaní muži mají silnou iracionální zaujatost k obřízce. Mnoho otců, kteří jsou obětmi novorozenecké obřízky, jsou z výše popsaných důvodů pevně přesvědčeni, že jejich synové také musí být obřezáni. Tento jev je označován jako "syndrom nekompromisního otce". Obřízka je pak následně opakující se ďábelský kruh, ve kterém se obřezaní chlapci později stávají dospělými obřezávači.

 

 

 

 

     Lékaři v Austrálii, Kanadě a USA praktikovali obřízku ve 20. století takže tyto země mají velký podíl obřezaných mužů, z nichž se někteří stali lékaři. Tito obřezaní lékaři mají velkou zaujatost ve prospěch obřízky stejně tak jako ostatní obřezaní muži. Muži - lékaři, kteří byli obřezáni jako děti budou pravděpodobně nabádat rodiče k dětské obřízce.

 

     V roce 1971 se australská pediatrická asociace zasadila proti obřízce dětí a pro jejich genitální integritu, a to mělo za následek rapidní snížení počtu novorozeneckých obřízek v Austrálii. V současné době se Austrálie, co se týká výskytu obřezaných mužů skládá jakoby ze dvou národů, v nichž se jeden skládá z obřezaných mužů a druhý z mužů neobřezaných. Zlomovým rokem je rok 1978, protože od toho roku je počet neobřezaných novorozenců vyšší než 50%. Stále rostoucí podíl pohlavně neporušených mužů v populaci zvyšuje smutek a obavy mezi některými obřezanými muži. V Austrálii se v současné době objevuje bizarní fenomén: muži středního věku se v tomto snaží vrátit australskou lékařskou praxi před rok 1971. To je samozřejmě snaha zvrátit lékařskou kulturu z emočních důvodů, jak to bylo popsáno a jak to ozřejmil Goldman, že je to z pseudovědeckých důvodů.

 

     Vysoký podíl obřezaných mužů v lékařské profesi ( v anglosaských zemích) produkuje zkreslenou, zaujatou lékěřskou literaturu.

 

     GOLDMAN (1999) píše:

 

     "Jedním z důvodů, proč jsou produkovány vadné studie je to, že je věda ovlivněna "kulturními" hodnotami. Základní metoda tohoto kulturního hodnotového představení je, že jsou tyto pravdy vydávány, jako by to byly výsledky vědeckého výzkumu. Tento "výzkum" pak může být použit k obhajobě diskutabilních neospravedlnitelných a škodlivých kulturních hodnot jako je obřízka. To vysvětluje údajný "zdravotní přínos" obřízky."

 

     HILL (2007) píše:

 

     "Zdravotnická literatura o obřízce je rozsáhlá a kontroverzní. Obřezaní "lékaři" předkládají "důkazy", které přehánějí výhody obřízky a bagatelizují její škody a rizika. Pokud takoví lékaři uveřejní taková tvrzení, jsou v konfrontaci s jinými lékaři, kteří taková tvrzení vyvracejí. Výsledkem je pak nekonečná diskuze, která je provázena emocionílním nátlakem obřezaných mužů."

 

     Lékařky z obřízkové kultury píšou, jak je známo, proobřízkové práce. Většina redaktorů amerických lékařských časopisů jsou obřezaní muži. Takže sdílejí předsudky jiných obřezaných mužů. Mají tendenci upřednostňovat publikování článků, které odpovídají jejich předpojatosti. V literatuře se to pak jen hemží proobřízkovými knihami, které jsou napsány obřezanými lékaři. Chování těchto obřezaných lékařů zajistilo po celé století, že chirurgická operace 19. století může pokračovat, operace, která nemá žádné lékařské opodstatnění a která poškozuje kojence a děti.

 

     Lékařské asociace v anglosaských zemích mají přirozeně vysoký počet mužských členů, kteří jsou obřezáni. Sdružení zastupující lékařské obory, které praktikují obřízku, se ukázala neschopné tuto otázku obřízku adekvátně řešit a odsoudit tuto škodlivou a zastaralou praxi.

 

     GOLDMAN píše:

 

     " I když členové lékařské komise přikládají velký význam racionalitě a racionálním a objektivním hodnocením, tak to může být v emocionální a kontroverzní otázce jako je obřízka obtížné. Lze předpokládat, že potenciální psychologické a sociální faktory, které obklopují tuto praxi a jsou tak ovlivněny na základě hodnot a postojů členů politických výborů k dosažení jejich postojů o obřízce, stejně tak jako ke zveřejnění literatury o samotné obřízce, v případě, že jejich členové jsou polarizováni a tak může být proces vyjednávání a hledání koncensu ovlivněn těmito psychologickými faktory, které mají rozhodný vliv na závěrečné prohlášení."

 

     Dr. Goldman vydal dva citované články ve Velké Británii a Kanadě a nikoliv v USA kde působí. Tato okolnost svědčí o předpojatosti a cenzuře lékařské literatury v USA.

 

 

 

 

     Všechny změny chování popsané v tomto dokumentu jsou nevýhodné nebo škodící přírodě. Nebyly nalezeny žádné positivní, přínosné nebo prospěšné změny.

 

     Anglicky mluvící národy mají vysoký podíl obřezaných mužů a tím i vysoký podíl psychicky zraněných mužů. Společnost s tolika psychicky zraněnými muži nemůže být zdravá. Jak by tak mohla být. USA se pevně přidržely obřízky poté, co ji Austrálie a Kanada odmítly. V důsledku toho mají USA největší podíl obřezaných mužů oproti mužům intaktním a proto i největší sociální újmu.

 

     Nejlepší způsob jak prolomit tento kruh traumatu je s obřízkou dětí skončit. Netraumatizované intaktní děti nevyrostou v obřezávače, takže cyklus traumatu skončí.